Jak to vlastně začalo?

27. července 2017

...pojďme se na to podívat...

Za vším stojí nějaký příběh, nějaká náhoda, nebo třeba moment. Nebylo tomu jinak ani v našem případě. Nové projekty, společnosti nebo inovace v podstatě vznikají z absence něčeho, co daný trh nenabízí, nebo z nespokojenosti se stávající nabídkou na trhu.

Řekněme, že je Vám lehce přes dvacet let, milujete dnešní dobu a máte velikou chuť, dát někomu blízkému přáníčko... Tak vyrazíte do nějakého supermarketu s vizí, jak by asi tak mělo to přáníčko vypadat... Jenže co se nestane? Narazíte sice na veliký výběr přáníček, ale nějak Vám to úplně nevoní, necítíte to. Proběhne self-talk "Hele, jakou by jsi měl radost z toho, kdyby jsi tohle sám dostal?" Rozbrečíte se a běžíte se schovat domů - ba né! Zpátky do supermarketu. Možná Vás napadne myšlenka, proč raději nepošlete hezký email nebo smsku, namísto přeloženého papíru. Kdo si vzpomene na poděkování, blahopřání nebo sdělení důležité informace v SMS nebo Emailu? Jasně, jsme ve 21. století, a psaní, natož posílání přáníčka je trošku old school. Jenže, co přidaná hodnota, která za tím vším je? To je právě ta maličkost, která tvoří veliké rozdíly. Pojďme se na MOMENT vžít do situace:

...do situace, kdy vám pípne na telefonu smska se vžívat asi nemusíme. Ale co třeba situace, kdy Vám přišel do schránky dopis. Víte, že to není nezaplacená elektřina nebo dopis z Vaší školy. Je to taková klasická hnědá obálka, a na ní se píše Vaše jméno. Začínáte být trošku zvědaví, kdo, a hlavně co Vám píše. Něco, jako když jste měli první den mobil a udělalo to ten vzrušující zvuk. Pomalu trháte obálku, ve které je přáníčko, které na sobě nese nějakou informaci. Podíváte se dovnitř, a zjistíte, že Vám píše Vaše oblíbená osoba a sděluje Vám skvělou informaci. Ať už té osobě chybíte, gratuluje Vám k úspěchu nebo Vám chce jen srdečně poděkovat. Jaký z toho máte pocit?

No, a tak se vlastně zrodil nápad, který s Vámi dnes sdílíme...


Jednoho dne (podzim 2016) přišel Filip s nápadem, jestli by bylo dobré, kdybychom začali vyrábět vlastní přáníčka s nějakým moderním designem. Jelikož se v té době Lucka věnovala designovému psaní, neboli letteringu, napadlo nás, že by přáníčka mohla být v tomto stylu. Také nahrávala skutečnost, že se nám ani jednomu nelíbila přáníčka, která český trh nabízí, a proto je vlastně vůbec nekupujeme a nedáváme. Rok před tímto nápadem jsme strávili v Anglii, kde přáníčka byla na denním pořádku. Chodila poštou k narozeninám, na halloween, k Vánocům, ale hlavně netradičně, jen jako poděkování za skvělou párty, večeři, výpomoc, hlídání dětí, zapůjčení sekačky, … Také chodila přáníčka jako pozvánka na oslavu, soucítění při úmrtí domácích mazlíčků nebo jen tak, že pro Vás ten daný hodně znamená, a že jste rádi, že existuje. Přáníčka byla krásná, vtipná a měla šmrnc. Říkali jsme si v té době, že je škoda, že u nás tato forma sdělení dávno vymizela, jelikož má kouzlo. A tak, když jsme se vrátili a Filip dostal tento nápad, šli jsme do toho.

Už nějaký čas Magda dávala svoji tvorbu na Instagram. Vždy kreslila spoustu malých věcí, ale žádný větší projekt. A právě na Instagramu (díky Kevine) jí našla Lucka, která se taky věnuje letteringu (= kreslení písmenek). Tak si domluvily schůzku. Menším "problémem" byla vzdálenost, kdy Magda bydlí kousek od Brna, a ostatní Chaukissáci v Táboře. A tak se naše první setkání konalo na půli cesty – v Jihlavě. Lucka představila svůj propracovaný plán a Magda ihned zajásala, protože přáníčka jí na našem trhu opravdu chyběla. Slovo dalo slovu a naše vrchní ilustrátorka začala kreslit přáníčkové nápady, které v hlavě nosila už nějakou dobu. A teď se občas všichni potkáváme a společnými silami se posouváme dál a dál.

Zajímá Vás něco konkrétního? Ptejte se :)